vodík

vodík, hydrogenium, H, chem. prvek I.A skupiny periodické soustavy, at. číslo 1, relat. at. hm. l,007 94, protonové, objeven 1766, zn. H. Bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, t.t. -259,1 °C, t.v. -252,7 °C; objeven značně rozšířen, např. jako součást vody a v mnohých jiných, zejm. org. slouč., např. uhlovodících; volný v. je obsažen (jako H₂ i H) zejm. v horních vrstvách atmosféry. Prům. se vyrábí buď redukcí vodní páry rozžhaveným koksem při 1 000°C a dalším zpracováním získaného vodního plynu, nebo reakcí methanu s vodní párou při 1 100 °C; méně elektrolytickým rozkladem vody za přídavku elektrolytu, např. hydroxidu draselného. Vzniká při rozkladu vody alkalickými kovy nebo kovy alkaltckých zemtn, rozpouštěním některých kovů v kyselině nebo roztocích alkalických hydroxidů a rozkladem některých hydridů, např. CaH₂, vodou. Molekula v. H₂ je složena z orthovodíku a paravodíku (3: 1). At. vodík, tzv. v. ve stavu zrodu (in statu nascendi), existuje jen v okamžiku, kdy se uvolňuje ze svých slouč.; tehdy je značně reaktivní. Molekulový v. je méně akt. Slučuje se za obyčejné teploty pouze s fluorem a s chlorem při osvětlení. Zapálený reaguje s kyslíkem za vzniku vody; směs v. s kyslíkem ve stechiometrickém poměru je výbušná. V. se slučuje přímo i se sírou, bromem, dusíkem. Pro svou velkou afinitu ke kyslíku má schopnost odebírat kyslík jiným látkám a chovat se jako silné redukční činidlo; oxidy mnoha těžkých kovů se při zahřívání v proudu v. redukují na kovy. V. reaguje i s mnoha org. slouč.; příkladem je adice (hydrogenace) na dvojnou nebo trojnou vazbu za použití katalyzátorů platinové černě, palladia nebo niklu. Použití v. např.: ztužování tuků, výr. amoniaku, chlorovodíku, methanolu, mnoha org. slouč., při sváření kovů; uvažuje se o něm jako o budoucí pohonné látce, popř. jako o velmi perspektivním médiu pro dlouhodobé akumulování energie. Vodík lze velmi efektivně transportovat např. plynovodem na velké vzdálenosti. Při spalování v. vzniká voda použitelná opět k získání vodíku. V. patří k tzv. ekologicky čistým palivům. Ve slouč. má oxidační číslo -I, např. hydrid sodný NaH, a I, např. chlorovodík. V.t. alan; hydridy; voda.